kurátorská spolupráce: Františka Orságová, Petr Kamenický
Snění znamená bdělou tvůrčí aktivitu mysli, při níž snivec přivádí obrazy k životu. V takovém snění se spojují dvě hloubky, které se odrážejí v ozvěnách mezi bytím světa
a bytostí snivce. Veronika Holcová vysnívá svůj svět do existence obrazů.
Dílo vzniká z podnětů plynoucích z výměny mezi nejbližší aktualitou a nejvzdálenější potencionalitou. Pojednou z hloubi času a prostoru vyvře něco – co se dělo?
Rozpomínání na tíže se převíjí v obavy. Malířka pracuje s mocí přiblížit vzdálené, zadržet proměnlivé, nechat tušit zastřené.
Pokud díla Holcové působí divákovi lehký neklid, je to kvůli schopnosti připomínat. Pamatují si i předjímají. Přesahují hranice individuální paměti. Divák nikdy nevidí na dno. Sní sám své.
Snivec světa je ten, kdo sní nejen u sebe, ale o světě jako celku. Snění neznamená odtržení od reality – naopak.
Čas běží okolo hlavy snivce…
Malby se vyznačují trváním v procesu, uvědomělým prohlubováním vnitřních krajin. Ta hlubina rozlitá z abstraktní skvrny je cosi původního, počátek ustavující význam. Autorka vyzvedává témata, která v obraze zjeví, uchová pro diváka a schová svá. Co zdá se, převrací se do negativního prostoru malby.
Snivec je probuzen, udiven, že přijal obraz, uchvácen v zdání úplnosti poznání. Jeho sen nebloudí jen v nitru duše, ale objímá svět ve vlnách představ. Nechává jej přelévat v snění druhého.
(Pod)vědomím prosvítá poznání, které se odráží od skutečného stavu světa…
Když se návštěvník otočí a podívá jinam, část tohoto poznání v jeho pohledu zůstane. Pojmenování je jedna volba z možných dílů světa.
Kresby pojímají momentální vytrhnutí. Stopy štětců a barev dávají tvar efemérnímu snění. Ruka vede hlavu k uvolnění prožívané zkušenosti. Nebo hlava ruku? Kdo se vlastně ujímá konkrétní podoby fantaskních chimér? Přirozené vidění na čas couvá z činu a nemá jiné místo, kam by vstoupilo, než sféru magického a zázračného, kam nepostřehnutelně sahá vliv malířské dovednosti.
Veronika Holcová ve výstavě rozkládá své tvůrčí univerzum. Vedle sebe zrcadlí dva proudy své práce, které víří okolo jedné hlavy. Výstava v Galerii Pitevna představuje prostor malířčina dvoudomí;
dualitu jednoho bytí.
Přechází mezi soustředěným uvažováním a citem. Plní vázu vlastními konotacemi spolu se sněním druhého. Je váza naplněná?