Veronika Holcová

Veronika Holcová

cz, en
Divočina
Villa Pellé
Pelleova 10, Praha 6
18.7.–22.9.2017


http://www.cuttsgallery.com/artists/veronika–holcova/#/images


Na dosah ruky, kniha kreseb, http://www.veronikaholcova.cz/files/vh.pdf


Pandora Vox, GHMP
Klara Kristalova, Sandra Vasquez de la Horra


Velké noci, s Annou Hulačovou, NG, Jihlava


Pod zemí
19.1. Galerie Dole, Ostrava


10.12. 18h ANIMANIMUS galerie k.art.on Karlin Studios Praha
výstava kreseb


Drak se probouzí, současná inspirace východoasijským uměním, NG, Palác Kinských


On the Blue Shore of Silence, Tracy Williams Gallery, NYC
www.tracywilliamsltd.com


ADRA (Adventist Development and Relief Agency) je mezinárodní humanitární organizace poskytující pomoc lidem v nouzi.




Zdánlivý pohyb slunce, A.M.180, 21.3.– 11.4. 2014, Bělehradská 45, Praha 2
Text Martina Langera k výstavě VH “Zdánlivý pohyb slunce” v A.M.180

Hovořit dnes jakýmkoliv způsobem o umění je dost jednoduché. Prostor pro popis se paradoxně rozšířil ( nikoliv prohloubil ) o chronické sociální tiky na úrovni líbí nebo nelíbí. Kunsthistorický zasvěcený text, tak jak ho z minulosti známe, zkorodoval jako stará veteš...Píší se dějiny interpretací, a tak blábolit můžeme doslova cokoliv. Přesto se dnes pokusme některé z těchto „krásných neuróz a snadností“ na chvíli odložit a porozumět novým výtvarným dílům Veroniky Holcové.
Ještě před pár lety byl u Veroniky patrný důraz na figuru. V atmosféře osamoceného bytí, podobné dílům Edwarda Hoopera, se odehrávalo jakési „introspektivní hledění“ do zázračné krajiny. Přesně takto ostatně vytvářeli bratři Balzerovi v 18.století své první grafické krajinářské veduty, které byly považovány za předchůdce turistických průvodců. Malířčiny ambice byly ale jiné. Postavy totiž hleděly nikoliv do krajiny realistické, ale jí samou vytvořené, namalované. Krajina byla dost často zabydlena jejími soukromými holdy jiným malířům, včetně populárního Zdeňka Buriana nebo Balthuse. Pak tyto holdy odezněly a krajina se vyprázdnila. Díky absenci figury ztratila měřítko a stala se jedinou možnou realitou. Obraz se stal čistou malbou, divotvornou strukturou a byl to najednou divák, kdo se do krajiny malby musel dívat. V absenci figury autorka řekla mnohem více než pouhé: „Už nepotřebuji vyprávět příběh o svědectví pozorovatele, když máte pozorovat Vy sami.“ Tato malá bezohlednost a zjištění se navíc nadále upevňuje v zajímavých Rorschachových testech, které se i 60let od výtvarných experimentů Vladimíra Boudníka mohou stát novým předmětem zkoumání. Veronika zkrátka ohledává možnosti samotného malebného podkladu aniž se snaží příliš domalovávat. „Staré“ figury odešly do privátních prací na papíře, které sloužily Veronice vždy jako jiný surrealističtější terén – pro sny, démony a metamorfózy. V malbě Veroniky se ale dějí i jiné zajímavosti. Objevují se v nich jakési metafyzické idoly jako z origami, které už ve svých dřívějších obrazech použila. Co více, najdeme tu enigmatické čáry jako v obrazech Josefa Šímy. Zda Veronika momentálně stojí před vytvářením své osobní metafyzické řeči je otázkou. Každopádně ji musí umět vyjádřit jen malbou.


SCIENCE & FICTION – A LABORATORY OF DRAWING
curated by Sebastian Utzni
24 october – 22 december 2012

opening: tuesday 23 october 2012, 6–8 pm

hans arp giovanni francesco barbieri rené beeh anya belyat–giunta duncan butt juvonen eugene delacroix charles dufresne peter emch feipel & bechameil hanne darboven piotr dluzniewski ladina gaudenz adrian germann patrick graf stephan hausmeister ferdinand hodler veronika holcová alain huck daniela justiniano martinka křemečková elke krystufek janette laverriere andreas marti thomas müllenbach vera ida müller bettina mürner zoran music camille pissaro reinhold rebhandl anke röhrscheid johannes robert schürch marianna uutinen sandra vasquez de la horra stéphane zaech


Vernisáž čtvrtek 20. 9. 2012 od 18 h