Veronika Holcová

Veronika Holcová

cz, en
Pamatuji si na chvíli, kdy jsem jako studentka pražské Akademie výtvarných umění lačně skočila po nabídce zakoupit několik balíků ručního papíru z losinské papírny. Jako bych tušila, že se pro mě otevírá cosi nového. Ještě ten den jsem chtěla papír vyzkoušet, ale na mém pracovním stole leželo jen několik olejových barev, žádný štětec. Barvy z tub jsem nanášela přímo na konečky prstů a dotykem vytvořila první skupinu kreseb, které od té doby nazývám „deníkové záznamy“. Provázejí moji malířskou tvorbu jako samostatný proud. Nejsou to skicy k obrazům, jsou to záznamy z podvědomí, šifry, které mapují a odhalují mé nejhlubší soukromí. V. H.